Olivoun domácí - forma severní

Homo olivae domesticus m. borealis
(nom.Fomin, 1998)
Odhadovaná populace
ČR: přirozeně se nevyskytuje
Svět: v řádu tisíců ks
Výskyt ve světě
arktické a subarktické obl.
severní Karelie, Laponsko
Nová Země
severní Kanada
Stupeň ochrany
nepotkávaný druh

Olivoun domácí - forma severní (Homo olivae domesticus m. borealis) je specifickou varietou olivouna domácího. Pokusy vymezit jej jako poddruh Homo olivae, podobně jako olivouna skalního, byly vědeckou obcí odmítnuty a převládá názor, že jde pouze o fyziologicky specifickou formu nejrozšířenějšího druhu olivouna.

Fyziologické odlišnosti oproti běžnému olivounu domácímu

Nápadným znakem, který vymezení skupiny jako taxonu v zásadě inicioval, jsou výrazně zúžené (přesněji - stlačené) oční průhledy. Horní okraj očnice je výrazně stlačen ve směru inferior, očnice je nízká a široká, boční okaje oka jsou potom kryty nepohyblivým víčkem. Výsledný průhled je výrazně zúžený, a v důsledku dobře adaptovaný na ostrý svit slunce, násobený sněhovou pokrývkou. Teorii, že tato adaptace je důsledkem ruských jaderných testů v subpolárních oblastech v 2. polovině 20. století, nebyla potvrzena.

Tato adaptace, tolik prospěšná v severských oblastech, nicméně olivounovi prakticky znemožňuje přežití v jiných částech světa. Pokusy s vysazením severní formy olivouna v pohoří Harz (SRN), kde měl spásat přemnožené larvy Lýkožrouta smrkového (Ips typographus) skončily neúspěchem, neboť olivoun snad pro svoji sníženou očnici nebyl schopen odolat predačnímu tlaku dravého ptactva, útočícího z nebe (a tedy části obrazu, kam olivoun domácí - forma severní, jednoduše nevidí).

Kategorie: Biologie